Poznejte svého lékaře – rozhovor s MUDr. Reginou Šírovou, ředitelkou Mammacenter skupiny Medicon

Zajímá vás, jaký byl podnět doktorky Reginy Šírové pro to stát se lékařkou a kde získala svoje bohaté profesní zkušenosti ze zahraničí a zda má čas se při svém pracovním vytížení věnovat i volnočasovým aktivitám? Jak si stojí diagnostika a léčba nádoru prsů v České republice v porovnání s ostatními zeměmi? Které věkové skupiny žen mají vyšší riziko vzniku rakoviny a co jsou příčiny vzniku? Jaké jsou výhody mamografického vyšetření a do jaké míry má ionizující záření?

MUDr. Regina Šírová, vedoucí lékařka odpovídala v rozhovoru pro časopis Kdo je můj lékař.

MAMMACENTRUM MEDICON

Vzdělání: 1.lf UK Praha

Praxe: 25 let v oboru

Členství, ocenění atd.: ČLK, ČLS JEP, Medical council of UK, Ireland

 

Paní doktorko, jak dlouho se věnujete svému oboru ? Co bylo podnětem k Vašemu studiu  oboru lékařství?

Pocházím z lékařské rodiny, oba rodiče I dědeček byli lékaři, tudíž mne medicína provázela od mládí. Již v dětství jsem vnímala respekt, který moji rodiče vzbuzovali ve svém okolí, a obdivovala jejich schopnost pomáhat druhým. Můj tatínek byl renomovaný stomatolog, zabýval se onkologickou protetikou v rámci I. stomatologické kliniky 1.lékařské fakulty UK, kde se až po revoluci dočkal určité satisfakce. Dodnes si vzpomínám na chvíle, kdy jsem seděla u něj jako holka na křesle a on s lehkostí ovládal všechny nástroje, při tom se vrtal pacientům v zubech a se smyslem pro humor předával své zkušenosti medikům. Maminka se věnovala interně a následně všeobecnému lékařství, po revoluci se zapojila do doškolování lékařů a intenzivně se angažovala v politice.

Od dětství jsem ráda četla a často cestovala prstem po mapě, pošilhávala jsem po studiu historie, ale před maturitou jsem se rozhodla pokračovat v rodinné tradici. 

Má starší sestra s manželem jsou rovněž oba lékaři, tudíž jsem neměla jinou volbu.

Pokládám za štěstí, že mne během studia zastihla revoluce, V pátek 17.11.1989 jsme se po stáži na neurologii vydali s řadou kolegů studentů na Albertov a odtud na Národní třídu. Aktivně jsem se po několik týdnů zapojila do studentského hnutí a na jaře 1990 jsem se rozhodla přerušit studia a vydala se do Velké Británie jako au-pair s cílem naučit se anglicky a zkusit se protlouct světem. Před ukončením studia jsem ještě strávila s přítelem nějakou dobu v Severní i Jižní Americe, kde jsme se živili různými pracemi a vydělávali si na cestování. Dodnes jsem vděčná za vše, co jsem mohla během tohoto období poznat a prožít. Doporučuji všem mladý lidem, aby se se před zahájením profesní dráhy vydali do světa a zkusili se o sebe sami postarat a poznat různé kultury, neb takto získané zkušenosti jsou pro budoucí život to nejcennější, co jim nikdo nevezme. 

Medicíně se věnuji od roku 1995, kdy jsem po absolvování studia pracovala 2 roky  jako sekundář na radiodiagnostickém oddělení Okresní nemocnice Tábor. Následně jsem e vrátila do Prahy a nastoupila na Radiodiagnostickou kliniku VFN v Praze, kde jsem se po 10 let věnovala jednak všeobecné radiodiagnostice a současně výuce mediků. V té době jsem se začala specializovat na obor mamární diagnostiky.  

Kolem roku 2000 se začal připravovat celostátní skreeningový program a současně bylo otevřeno Centrum diagnostiky chorob prsu V. Polaka v rámci VFN, v té době sponzorované americkou nadací V.Polaka. Díky svým jazykovým znalostem jsem měla možnost se do celého dění aktivně zapojit.

(pozn. V. Polak byl český poválečný emigrant, který se svou pílí v USA vypracoval v úspěšného obchodníka v automobilovém průmyslu. Jeho žena podlehla rakovině prsu a on se rozhodl finančně podporovat nějaké mamodiagnostické pracoviště v Čechách).

Pro mne byl toto další důležitý životní moment, neboť má obstojná znalost angličtiny mi umožnila pravidelný pracovní kontakt s nadací a současně jsem starala o realizaci projektu.

V té době bylo naše pracoviště v porovnání s jinými centry v rámci ČR nadstandardně technicky vybavené, díky této skutečnosti jsme se mohli učit a provádět moderní diagnostiku a to bylo pro mne, mladou lékařku, nesmírně motivující.

Po absolvování druhé atestace jsem dostala nabídku práce v screeningovém centru v univerzitní nemocnici v Umea, na severu Švédska Tím se odstartovala moje zahraniční profesní dráha. Po práci ve Švédsku jsem začala pracovat ve Velké Británii a následně v Irsku. Ve všech uvedených zemích jsem se zapojila do národních programů pro prevenci a diagnostiku rakoviny prsu.

Ve Velké Británii působím dodnes, byť v tuto chvíli v omezené míře. Naplnil se tak můj cestovatelský dětský sen, který se mi podařil spojit s prací v renomovaných zahraničních centrech.

 

Když se nyní ohlédnete zpět, co vše předcházelo a souviselo s Vaší významnou současnou pozicí vedoucí lékařky mamografických center skupiny MEDICON? Jak  jste se k ní dopracovala?

Myslím, že jsem poměrně zeširoka popsala důležité momenty svého života, které souvisí s mojí současnou pozicí. Při svým návratech do Čech jsem vždy zkoušela využít a předat své zahraniční zkušenosti doma, ale ne vždy to bylo jednoduché.

Domnívám se, že až v Mediconu jsem měla možnost své představy realizovat v maximální možné míře. Toho je důkazem nejen kolektiv odborníků, který se podařilo za posledních několik let vybudovat, ale I nadstandardní prostředí našich center. Velmi si vážím toho, že můžeme pracovat s nejmodernější technikou, která je nutnou podmínkou špičkově prováděné diagnostiky.  

Současně se nám podařilo během posledních 3 let postupně zefektivnit celý systém práce na našich pracovištích po vzoru vyspělých západních zemí.

 

Je to jistě velmi náročná a zodpovědná pozice, co všechno obnáší a jak vypadá Vás klasický pracovní den?

Medicína obecně klade na zdravotníky ve všech oborech obrovské nároky a každý jednotlivec, bez ohledu na to, jakou pozici zastává, nese velkou tíhu odpovědnosti za svojí práci. Jakékoliv pochybení může mít v našem oboru fatální následky. Podle mého názoru si tento fakt lidé u nás, v porovnání se západními zeměmi, stále nějak dostatečně neuvědomují. Rozhodně jsem se ve všech zmíněných zemích setkala s nesrovnatelně vyšším respektem ze strany pacientů, a tím míním nejen k vlastní osobě, ale ke zdravotníkům a odborníkům obecně.

Zřejmě je to u nás ještě pozůstatek doby minulé a současně to možná souvisí jednak s přílišnou dostupností zdravotní péče v ČR a zejména s postojem našich politických představitelů, v jejichž aktivitách se od samého začátku 90.let nikdy neozval dostatečně silný hlas, který by zvyšoval náš kredit. To se týká celého systému zdravotní péče a jeho způsobu financování.

Kromě odborné mamární problematiky, která zahrnuje hodnocení mamografických a jiných zobrazovacích vyšetření, provádění ultrasonografických vyšetření, intervenčních výkonů, konzilliárních vyšetření, se zaobírám výukou, řešením personálních záležitostí, ekonomikou, modernizací našich pracovišť, organizováním odborných vzdělávacích akcí atd.

Snažím se ale stále maximum času věnovat vlastní medicínské problematice a udržet si I nadále svoji odbornou erudici.

 

Máte čas se při své vytíženosti věnovat svým zájmům, rodině apod.?

Zcela se ztotožňuji se rčením “ ve zdravém těle zdravý duch”.

Naše rodina je nejen medicínsky, ale I sportovně založená, rodiče nás se sestrou vedli ke všem různým sportům, sama jsem od mládí závodně lyžovala a hrála tenis.

Svůj život si neumím představit bez cestování, vysokohorské turistiky, horského kola, lyží všeho druhu, plavání a hudby. S věkem se vrátily i stavařské ambice a touha vybudovat si “chalupu” dle vlastních představ I láska k zahradničení.

Mám to štěstí, že mne můj manžel ve všech pracovních aktivitách podporuje a většinu našeho mimopracovního času trávíme společně.  

 

Setkala jste se s lékařskými osobnostmi, které byly a jsou Vaším vzorem?

Pro mne byli a zůstanou největším vzorem rodiče, kteří I přesto, že měli otevřené dveře do světa, zůstali žít v komunistickém režimu, starali se o své rodiče a celé okolí, vždy vyznávali masarykovské tradice a víru v Boha, předali mé sestře I mně smysl pro hledání správných životních hodnot a pro čestnost, tedy vlastnosti, které se, alespoň z mého pohledu, bohužel v dnešní době z naší společnosti občas vytrácí.

Měla jsem a mám stále štěstí na starší I mladší kolegy ať již v Čechách či v zahraničí, od nichž se I dnes snažím učit nebo naopak předávat jim to dobré, co jsem se měla možnost naučit sama.

 

Můžete stručně pohovořit o vašich pracovištích, shrnout, co na nich vnímáte výjimečného, významného, co u vás klientky najdou? jde o Váš tým, odborný lékařský přístup, moderní technologie, vybavenost, prostředí atd.?

Již jsem zmínila výše, že naše centra disponují moderním technickým vybavením, a to nám umožňuje provádět vysoce odbornou diagnostiku. Zefektivnění systému práce našich center zase poskytuje lékařům čas věnovat se intenzivně našim pacientkám, s nimiž se snažíme otevřeně komunikovat, poskytovat praktické informace o samovyšetření a o prevenci i léčbě. Pacientkám, u nichž biopsie potvrdí nález zhoubného nádoru v prsu, sdělujeme výsledky a nástin následného terapeutického postupu my, mamodiagnostici a současně zajišťujeme následnou léčbu v rámci těsné mezioborové spolupráce s našimi chirurgy a onkology.

Jsme oslovováni (převážně) pacientkami z celé republiky stran konziliárních vyšetření.

Pro mne je prioritou vytváření příznivých podmínek pro naše zaměstnance, zajištění příjemného moderního prostředí a dobrých interpersonálních vztahů. Domnívám, že pokud se cítí dobře zaměstnanec, cítí se dobře I pacient. Velice mne těší, že během posledních 2 let přibyla do našeho týmu řada mladých kolegyň a kolegů z řad lékařů i radiologických asistentek.

 

Při Vaší bohaté praxi a zkušenostech si dovolím otázku-na jaké úrovni je podle Vás lékařská péče o ženy s rakovinou prsu u nás – ve srovnání s Evropou či celým světem?

Obecně si myslím, že úroveň diagnostiky a léčby nádorů prsů je u nás velmi dobrá.

Jsou ale pracoviště, jejichž standard převyšuje ta ostatní. Obecně platí, že čím větší a modernější pracoviště, tím vice vyšetřených pacientek a tím zákonitě větší zkušenosti, pokud se respektují správné standardní postupy. Současně je důležitým aspektem multidisciplinární přístup, jinými slovy úzké propojení s patology, chirurgy, resp. onkology tak, jak je tomu u nás v Mediconu a na klinických pracovištích.

Současně úzce spolupracujeme s klinickým psychologem pro případ, že naše pacientky či zaměstnanci tuto pomoc potřebují.

V ČR existuje, v porovnání s vyspělými zeměmi, nadstandardní počet akreditovaných mamodiagnostických pracovišť, která musí splňovat poměrně přísná odborná I technická kritéria. Dalo by se tedy říci, že péče je velmi dobře dostupná.  

Víme, že úroveň diagnostiky a léčby karcinomu prsu zaznamenala během posledních 15-20 let celosvětově I u nás obrovský kvalitativní skok, a to jednak díky dobře fungujícím screeningovým programům, rychlému technologickému vývoji a možnosti předávání si zkušeností v mezinárodním měřítku. Pravdou zůstává, že vše záleží na lidech, na jedné straně na jejich nasazení, snaze učit se nové věci a naslouchat, na druhé straně na pokoře a schopnosti sebereflexe. 

 

Jak se celosvětově vyvíjejí (dejme tomu posledních 20 let) léčebné metody rakoviny prsu? Vidíte značný posun lékařských technologií nebo je základ stále stejný? (ozařování, chemoterapie, chirurgie atd..).

Jak jsem již zmínila, medicína zaznamenává obrovský technologický boom, v našem oboru nicméně stále základ preventivního vyšetření představuje mamografické (tedy rentgenové) vyšetření, od jehož výsledku se odvíjejí eventuální další doplňkové metody, jako ultrasonografie, následné biopsie a magnetická rezonance.

Pokrok rovněž zaznamenává terapeutický přístup, ve smyslu ústupu od radikálních chirurgických výkonů ke konzervativním (breast conservation surgery) v kombinaci s následnou radioterapií a cílenou onkologickou léčbou (endokrinní léčba či chemoterapie). 

Shrnula bych, že princip je stejný, ale přístup ke každé pacientce je dnes velmi individuální, léčba se provádí cíleně v závislosti na věku žen, rozsahu a typu nádorového postižení s cílem poskytnutí efektivní léčby s co nejmenšími negativními vedlejšími účinky.

Trendem současné medicíny je tzv. personalizovaný přístup s ohledem věk a výši rizika pacientek.

 

Ohledně příčin rakoviny prsu panuje mnoho - mnohdy špatných neodborných názorů a předsudků.(např. špatné podprsenky,ušlapané ženství). K jakému názoru ohledně příčin vzniku rakoviny prsu se přikláníte?

Nejde o to, k čemu se přikláním, my musíme vycházet z faktů, z dostupných výsledků všech studií, které jsou založeny na desetiletích práce a zkušeností našich kolegů.

Na rakovinu prsu nahlížíme dnes jako na celkové onemocnění organizmu, na jehož manifestaci se podílí velké množství faktorů. Nedá se říci jednoznačně, co je vlastní příčinou. Jsou ženy, které žijí celý život zdravě, jsou v psychické pohodě, žijí v harmonickém rodinném a partnerském prostředí a rakovinou prsů onemocní. A naopak.

Dnes hovoříme o několika hlavních faktorech, které se mohou negativně podílet na vzniku rakoviny prsu. K těm řadíme zejména obezitu, kouření, alkoholismus, poruchy imunity, komorbiditu, dlouhodobý stres, depresivní stavy, zvláštní roli hrají genetické mutace.

Stále se polemizuje o roli hormonů, myslím tím hormonální substituční léčbu, antikoncepci, hormonální stimulace. Každý z nás si nese nějakou genetickou výbavu a záleží na kombinaci faktorů, zda se rakovina během našeho života manifestuje či ne.

Svým pacientkám říkám, aby alespoň občas myslely na sebe, nenechaly se deptat svým okolím a negativními společenskými či politickými vlivy, chodily do přírody, hýbaly se a našly si čas na to, při čem se cítí dobře a co podporuje jejich dobré spaní. Myslím, že dnešní společnost na nás klade nadměrné a z mého pohledu zbytečné nároky, neustále čelíme ekonomickým tlakům, na každém kroku na nás křičí reklamy, podporující spotřebu, honbu za dokonalostí a efektem. Domnívám se, že je velmi složité najít si správné životní hodnoty a nepodléhat všem negativním tlakům a zachovat si své vlastní já.  

 

Mnoho žen je také přesvědčeno, že mamograf škodí zdraví. Můžete nám prosím vysvětlit, co vlastně udělá mamografické vyšetření s naším tělem a jak či proč je toto záření škodlivé? Kdy  se provádí  ultrazvukové vyšetření?

Na tomto místě bych se ráda na moment zastavila a hned v začátku musím říci toto:

Podle nenovějších zahraničních studií (Tábár a spol.) bylo prokázáno, že díky screeningu karcinomu prsu (pravidelné provádění preventivní mamografie) se snížila úmrtnost na toto onemocnění až o 40 %.

Toto jsou výsledky 40 let monitorování efektu screeningu karcinomu prsu ve světě.

Již jsem se dotkla skutečnosti, že jsem se v zahraničí setkala s větším respektem pacientů vůči lékařům, resp. zdravotníkům obecně. Je to asi spojeno s určitou vyšší mediální inteligencí a na druhé straně pokorou, kterou v naší české společnosti občas postrádám.

Myslím, že se snažíme o rakovině prsu v posledních letech hodně mluvit I psát, a mám dojem, že se v mediích z úst odborníků objevují rozumné názory. Tudíž nechápu, že lidé tato fakta nechtějí slyšet a přijímat, ale naopak vyhledávají a poslouchají nepodložené informace. Patrně to souvisí i s tím, že dnes může téměř každý na sociálních sítích projevovat svůj názor bez ohledu na to, jestli je tento názor podložen zkušeností.

Nemyslím, že by někdo z erudovaných odborníků v našem oboru, kdy sdělil do médií, že mamografie je škodlivá.

Nepopiratelný fakt je, že mamografie je rentgenové, tedy ionizující záření, které v určitém množství a frekvenci opakovaných vyšetření minimální vedlejší účinky může mít.

Podstatnou skutečností ale je, že dnešní mamografické přístroje zatěžují lidský organizmus dávkou záření minimálně, resp. nesrovnatelně méně, než jak tomu bylo před 15 lety a než jakému záření je člověk vystaven např. v letadle, zejména při interkontinentálních letech, kde dostává dávku záření (tzv. kosmického) podstatně vyšší.

Další pravdou je, že při provádění mamografického vyšetření se prs musí komprimovat (stlačit), a to některé ženy vice či méně bolí. Nicméně tato komprese je nutná k tomu, aby vrstva tkáně, kterou RTG paprsky procházejí, byla co nejnižší, tím obraz ostřejší, superpozice jednotlivých vrstev tkáně minimalizována a výsledný obraz byl co nejkvalitnější. To je podmínkou toho, abychom pak my, odborníci v diagnostice, byli schopni odhalit minimální změny, které mohou přítomnost nádoru signalizovat. V dnešní době jsme schopni za určitých podmínek detekovat I několika milimetrové nádory. A všeobecně známý fakt je, že čím menší nádor, tedy zachycen v časném stadiu, tím jednodušší, méně agresivní, tedy pacientkami lépe tolerovaná a v neposlední řadě levnější a kratší léčba. Toto neplatí u ostatních zhoubných nádorů tak, jak to právě platí prsních nádorů. Samozřejmě jsou i výjimky, kdy je sice nádor malý, je ale velmi agresívní.

Právě mamografie I nadále zůstává jedinou metodou, která je schopna zobrazit tyto změny u žen bez klinických příznaků, je cenově dostupná, časově nenáročná.

V ČR je prevence plně hrazena 1x za 2 roky zdravotními pojišťovnami od 45 (40) let, horní věková hranice byla u nás před lety byla zrušena, tudíž ženy I ve vysokém věku mohou prevenci podstoupit. V tomto ohledu jsme ve světě unikátní.

Mnohokrát během práce v zahraničí jsem zažila, že mi pacientky sdělovaly svůj vděk za možnost přijít na preventivní mamografické vyšetření, které je organizované v rámci národního zdravotního systému a jak si toho váží. Na druhou stranu se mi tam nikdy nestalo, že by pacientka odmítala mamografii a vyžadovala si jiné vyšetření. Proto mne pokaždé zarazí, když na tento názor narazím ze strany veřejnosti v Čechách a ptám se: “ Kde se to tady bere”?

Obecně bylo prokázáno, že počet zachráněných životů nesrovnatelně převyšuje negativa, spojená s rentgenovým zářením.  

 

Které věkové skupiny žen u nás jsou postiženy touto nemocí nejvíce?

Stále platí, že riziko vzniku rakoviny se s věkem zvyšuje, tedy ženy nad 55 let věku jsou zatíženy více než ženy mladé.

Převažují starší ročníky nebo je dnes mladší ženy “dohánějí”?

Stále převažují starší ročníky, u nichž je většinou díky menší agresivitě nádorů lepší prognóza, než je tomu u mladých žen.

 

Jak se staví ženy k prevenci rakoviny prsu? Klientky, které k Vám přicházejí, přijdou dobrovolně nebo je musíte někdy k vyšetření či dokonce léčbě přesvědčovat?

Již jsem se nad tím pozastavila výše, za sebe mohu říci, že většina pacientek, které se dostanou až ke mně, jsou rozumné a vděčné. Řekla bych že platí, že právě ženy, u nichž odhalíme zhoubný nádor na základě prevence, často přehodnotí své postoje a přijímají naši pomoc s pokorou a vděkem. Samozřejmě jsou ale výjimky, tam je pak naše snaha marná, ale naštěstí těchto žen je dnes minimum.

Největšímu tlaku čelí naše administrativní dámy, které jsou v tzv. „první linii“, tedy na recepci nebo provádějí telefonické objednávky. Tam se asi nejčastěji odehrávají komplikované diskuse právě o způsobu vyšetření. Když pak pacientky hovoří s námi, lékaři, obvykle jsou již chápavější a pokornější a přijmou od nás lépe to, co nechtěly akceptovat původně. Bohužel nám všem tato skutečnost velice komplikuje práci a pro mne je důkazem právě malého respektu pacientů vůči zdravotnickému personálu.

Možná je vhodné na tomto podotknout, že rakovinou prsu mohou onemocnět i muži, byť je jich méně než 1 % z populace. Když o nich přemýšlím v tomto kontextu, tak si uvědomuji, že nikdo z našich pacientů, mužů, navrženou léčbu zatím odmítl.

Součástí naší specializace je i sledování žen po léčbě rakoviny prsu. Tyto pacientky navštěvují naše pracoviště v pravidelných ročních intervalech po dobu minimálně 10 let než se, pokud jsou uzdravené, vrací zpět do preventivního režimu.

 

Vnímají ženy signály svého těla, které naznačují, že není něco v pořádku? Provádějí doporučovaná samovyšetření prsu nebo přicházejí mnohdy později, než by měly?

Některé ano, jiné méně, některé ženy, ale těch již je skutečně málo, vůbec ne.

 

Úroveň léčby je dnes na velmi vysoké úrovni. Je ale podle vás model klasického medicínského přístupu dostačující?

To je asi těžké soudit. Za sebe a za své kolegy mohu říci, že se snažíme poskytnout maximum z toho, co dnešní medicína poskytuje. Určitě je velmi důležitá psychická podpora ať již ze strany psychologů, psychiatrů či bezprostředního okolí.

Dle mého názoru, a to říkám i pacientkám, je velmi důležité, aby si ženy svoji diagnózu nenechaly pro sebe, do léčby by měly zapojit rodinu a okolí, protože právě to, nejen jim samotným, ale i jejich okolí nesmírně pomáhá. Rovněž jim doporučuji, aby své dobré zkušenosti sdělovaly dále a tím pomohly ostatním, které postihne ať již podobné onemocnění, či jiné životní těžkosti.

Myslím, že u nás se například velmi málo seniorů zapojuje do společenského dění či jiných různých neziskových aktivit. To je další rozdíl oproti západním zemím, kde se řada lidí, kteří ukončí profesní život, začne věnovat různým společenským aktivitám a neizoluje se ve svým bytech.

Víme, jakým způsobem komunisté zdevastovali řadu tradic, včetně různých spolků, ať již jednalo o skauty, sokolský spolek, různé pěvecké či taneční lidové spolky atd., které měly v našich končinách silnou historii. Bohužel se naší společnosti zatím nepodařilo vrátit zpět společenský život na původní úroveň. Situace je asi lepši v menších městech a na vesnicích, kde se lidé alespoň scházejí v hospodě, na výlovu rybníka apod., a tím spolu nějakým komunikují.

Já mám ale jinak pocit, že je tady u nás stále málo zdravé společenské ovzduší, je cítit určitá přinaštvanost, pocit nespokojenosti, málo pokory a radosti. Byť se situace postupně zlepšuje, lidé se málo na sebe usmívají a starají se o druhé. Máme nádhernou a relativně bezpečnou zemi, mnoho lidí vlastní chaty a chalupy a má možnost trávit čas na dovolené, ale stejně jako bychom byli pořád nespokojeni. Bohužel to nejsilněji zaznívá v mediích, málo se hovoří a píše o tom, co se podařilo dobrého, naopak.

Nechci generalizovat, neboť jsme na druhou stranu národ sportovců, ale někdy mi přijde, že tu převládá individuální přístup a určitý stupeň sobectví.

Toto vše negativně působí na fyzické i psychické zdraví jednotlivců, což si možná málokdo uvědomuje.   

Mým současným zahraničním pracovištěm je mamodiagnostické centrum v rámci univerzitní nemocnice v jednom skotském městě. Každé ráno, když vstoupím do haly špitálu, mne zaujme řada starších lidí (převážně žen), kteří mne jednak s úsměvem pozdraví a provádějí různé aktivity v kontaktu s pacienty nebo připravují různé propagační materiály a akce, týkající různých onemocnění a pomáhají tak všem, kteří pomoc potřebují.

 

Jak vnímáte dnešní ženy v souvislosti s jejich péčí o zdraví? Doba je uspěchaná, klade na ženy vysoké nároky, často odkládají mateřství, potom péči o děti, věnují se kariéře a pracují brzy po porodu. Ztrácejí klid, jsou ve stresu. Myslíte si, že bychom se my, ženy -matky, měly vrátit k dřívějšímu modelu a být s dětmi co nejdéle doma?

Je to velmi složité téma a bylo by na celý rozhovor. Sama za sebe bych ženám doporučila, aby mateřství neodkládaly, děti mají mít mladí lidé, neboť ti mají elán, berou život I výchovu s větší lehkostí a nadhledem. Rozhodně se nepřikláním k současnému trendu užívání antikoncepce od nízkého věku, odkládání mateřství, po mnoha letech užívání anti-hormonů podstupovat hormonální stimulace, tedy opačně působící hormony. Myslím, že se lidstvo staví tímto trendem proti přírodě a zdravému rozumu. Na druhou stranu mne ale těší, že mám kolem sebe poslední dobou hodně mladých lidí, kteří vstupují do manželství a rovnou si pořizují děti, takže si myslím, že se blýská na dobré časy.

Jak dlouho zůstat doma na mateřské si musí každá žena rozhodnout sama, v tomto ohledu si netroufám nikomu radit. Jen někdy nechápu, proč si lidé děti pořizují, když pak od nich utíkají do práce. Člověk nemusí být psycholog, aby věděl, že minimálně první 2 roky života je pro dítě velmi důležité cítit těsný kontakt s mámou (tátou), tím se totiž formuje pocit bezpečí a šťastného zázemí. Takže pokud si to rodiče mohou dovolit, měly by si mateřství užít co nejdéle.

  

Je během posledních dvou desítek počet onemocnění rakovinou prsu vyšší, stagnuje nebo má klesající tendenci?

Klesající určitě ne, incidence spíše stále mírně stoupá, ale s tím I stoupá procento žen, které se uzdraví.

 

Dejme prostor číslům – kolik žen vaše centrum ročně navštíví, kolika z nich je diagnostikován nádor?

V rámci naší instituce disponujeme 4 centry. Celkem těmito pracovišti projde zhruba kolem 70 000 žen. Přibližně u 450-500 žen za rok diagnostikujeme v rámci našich center zhoubný nádor prsu.

 

Co byste Vy, jako žena i odbornice zároveň, doporučila ženám ohledné péče o svá zdravá prsa?

Už jsem toho napovídala myslím až dost, ale tedy jen stručně. Vážit si svého těla a chránit jej, provádět pravidelné samovyšetření, nepodstupovat žádné zbytečné kosmetické zákroky, které nejsou nezbytné, míněno zejména zvětšování prsů pomocí implantátů (čehož řada žen následně lituje, ale málo se o tom píše či hovoří).

Jakýkoliv zbytečný chirurgický či jiný výkon komplikuje diagnostiku (jak provádění mamografie, tak ultrasonografie), většinou způsobuje reakci mízních uzlin v podpaží, a to vše pak vede ke zbytečnému stresu žen z možné přítomnosti rakoviny prsu, nadbytečnému vyšetřování a spouštění dalšího vyšetřovacího řetězce.

Sportovat nebo jakkoliv hýbat, sprchovat se studenou vodou a pravidelně se smát.

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů a zdraví.

Celý rozhovor si můžete přečist ZDE

Objednat se na preventivní mamografické vyšetření

 
 
  
  
Znáte měsíc a rok předchozího vyšetření?  Ano           Ne


 
 


Odesláním zprávy berete na vědomí poučení uvedené v tomto souboru, kde se nachází souhlasy se zpracováním osobních údajů pro pracoviště:Budějovická, Vysočany a Benešov u Prahy str.1, Zahradní Město str. 2.

Jak nakládáme s osobními údaji si můžete přečíst zde Prohlášení o ochraně osobních údajů

Prosíme vás

tento formulář slouží pouze pro objednání na preventivní mamografické vyšetření. Pro ostatní vyšetření využijte telefonický kontakt.

Preventivní mamografické vyšetření, které je hrazené ze zdravotního pojištění, je možné absolvovat od 45 let, a to každé dva roky (ani o den dříve).

Žádáme pacienty, aby s sebou na vyšetření vždy přinesli originál žádanky od indikujícího lékaře.

Dle platné metodiky pro pořizování a předávání dokladů je poskytovatel vyžádané zdravotní péče povinen uchovávat originál žádanky.

Děkujeme za pochopení.

Klientky pojišťovny OZP mají mamografický screening hrazený pojišťovnou od 40 let věku.

Mamografické vyšetření pro samoplátkyně od 40 – 44 let.

Při nálezu bulky či jiném problému je třeba přijít se žádankou od svého praktického lékaře nebo gynekologa.

Využíváme soubory Cookies

Tyto webové stránky používají soubory cookies ke shromažďování a analýze informací o výkonu a Vašem používání těchto webových stránek. Kliknutím na „Spravovat cookies“ ve spodní části stránek máte možnost kdykoliv své nastavení cookies změnit. Více informací získáte na stránce Zpracování cookies.